Začátky jsou těžké

  Znáte to asi každý. Dnes ráno jsem se při pohledu na váhu opět rozhodl. Červená čára je překročena, jdu na to. Čas na dietu nastal právě v tento den. Ale jak začít? Jsem hladový a všude píší, že snídaně je základní jídlo dne. Chladnička na nový začátek ale není připravena, stejně jako já. Takže nic jiného mi nezbývá než klasika - chléb s máslem a vařeným vajíčkem. Vždyť začít se dá i od oběda.

Vedle snídani otevírám notebook a pátrám po informacích. Valí se to na mě z každé stránky. Nejíst, hýbat se a být aktivní je základní poselství hlubin internetu. Takže nic nového. Všechno to, čemu se už léta úspěšně vyhýbám.

Ale dnes je situace jiná. Moje vizáž a kritika osobního kardiologa probudili ve mně sportovce. Fit náramek, který jsem dostal před rokem k novému mobilu je spárován, apka čeká na údaje které jistě s radostí zpracuje. Nuž a mně nezbývá, než obout tenisky a vyrazit do obchodu navštívit oddělení s cereáliemi a ovocem.

Toto nevydržím. Náramek drnčí, že se málo pohybuji. Limit kroků není dnes ani zdaleka splněn. Nejhorší však je, že mám preukrutný hlad. Už i mé ženě je jasné, že jsem na hranici svých možností. A to jsem ráno teprve začal. Jsem poučen, že takto se to nedělá. Přece jen přečetla těch časopisů o životním stylu více než já. Dieta přece není hladovka. Hubnout se prý dá s rozumem a bez hladu. Tak tomuto po dnešku těžko uvěřím. Naštěstí dnešek končí. Ráno se znovu postavím na váhu a uvidím, zda ta tortura měla nějaký význam.

Zobraziť v blogu: 
Zobraziť v blogu